Kojení ve vedru

Co dělat, aby miminko netrpělo dehydratací?

Kojení ve vedrech

Dnes už snad většina maminek ví, že dítěti do půl roku stačí pouze mateřské mléko a nic jiného k jídlu ani pití nepotřebuje. Za normálních okolností to zní jednoduše. Ale co když přijdou vedra? Najednou všichni potřebujeme víc vody. A co teprve takové malé miminko!

Je logické a pochopitelné, že se o své miminko bojíte. A tak možná váháte, jestli ke kojení nepřidat ještě nějakou tu vodu nebo šťávu. Také jsem si nebyla jistá. Ale stačilo naslouchat miminku.

S mojí dcerkou, která se narodila na jaře, jsem si v praxi vyzkoušela, jaké to je. V červenci jí byly 3 měsíce. Jednou ze dne na den přišlo horké počasí. Já s ní vyrazila do města na procházku, radši hned dopoledne, abychom nešly v největším vedru. Nakojila jsem ji před odchodem z domu a plánovala jsem se do dvou hodin vrátit. Takže jsem si myslela, že to do příštího kojení v pohodě stihnu. Ale už po necelé hodině se začala v kočárku dost jasně hlásit. Divila jsem se, že už má hlad po tak krátké době.

Hledala jsem si tedy místo ve stínu, kde bych se s ní mohla posadit. Na potvoru všechny lavičky byly na slunci. Sedla jsem si tedy na obrubník trávníku a nechala malou, aby se přisála. A tehdy mě zaskočila. Na to, jak křičela, než jsem našla vhodné místo, jsem si myslela, že má fakt veliký hlad. Jenže ona se napila opravdu jen krátce a pak už se pustila prsu, ze kterého ještě teklo mléko samovolně, a víc už nechtěla. Ještě jsem jí říkala, co tak vyvádí, když vlastně nechce. Došly jsme domů a zase chtěla mléko. Opět po hodině. A opět se napila jen docela málo a víc nechtěla. Tohle dělala až do večera. Už jsem si dělala starosti, že i když se kojí neobvykle často, že jí to krátké kojení přeci nemůže stačit. Nechápala jsem, proč nemá větší zájem.

Večer se konečně přisála na dlouho a pila a pila, jako by týden nejedla. A teprve tehdy mi to úplně došlo. Prostě přes den jen zaháněla žízeň, ale hlad neměla. Ostatně, já taky ve vedru moc nejím a často piju. Proč by to tak tedy nemělo mít i miminko?! A tak jsem jí prostě věřila, že ví, co dělá. Dehydratace jsem se už opravdu nebála. Byla jsem si jistá, že vždycky bude mít dostatek mléka ode mě.

Kojení v horkém počasí má tedy jednoduchá pravidla:

  • Kojte co nejčastěji. Klidně každou hodinu nebo i častěji.
  • Nelekejte se, když dítě pije málo. Nechte ho prostě vypít právě tolik, kolik chce.
  • Počítejte s tím, že se dojí večer a v noci. Teprve když se k večeru ochladí, začne miminko dohánět hlad.
  • Sama si hlídejte, abyste měla tekutin dostatek, jinak těžko můžete zajistit tekutiny pro miminko.
  • Kojte ve stínu.
  • Na procházky vycházejte radši hned ráno a pak až večer.
  • Chraňte miminko před přehřátím v kočárku.
  • Během dne miminko ochlazujte i koupelí. Ušetříte mu tím vodu, kterou by muselo vypotit.

A platí tohle tedy do půl roku? A co potom?

Některé děti jsou plně kojené podstatně déle, pro ně to tedy platí také. A ty ostatní by měly dostávat příkrmy na vodu dostatečně bohaté. Obvykle se pití jiných tekutin než mléka zavádí později než příkrmy, zhruba kolem 9 – 12 měsíců věku.

Co když miminku skutečně mateřské mléko nestačí

a vypadá, že má opravdu nedostatek tekutin? V nouzi můžete miminku podat vodu některým alternativním způsobem. Nejlépe z panákové skleničky, lžičkou nebo hrnečkem bez savičky. Pokud vodu rozlijete, nevadí, však je horko. A pokud už miminko dostává příkrmy a vaříte mu nějakou zeleninu nebo i ovoce, můžete mu podat ten vývar. Byla by přeci škoda ho vylít.

Většinou to ale opravdu potřeba není. Však žijeme v mírném podnebném pásmu. Děti plně kojené zdárně prospívají i v jižních horkých zemích. Stačí tedy jen miminku důvěřovat a nabízet mléko, kdykoli projeví zájem. Miminko ví, co má dělat.