Přední a zadní mléko

Jak to s tím mlékem vlastně je? A jak si s tím tedy poradit?

Jak je to vlastně s tím předním a zadním mlékem?

Když se připravujete před porodem na kojení svého miminka, tak musíte vstřebat docela hodně nových informací. Také máte někdy pocit, že jste z nich spíš zmatená a že to nějaká moc velká věda? Ani se tomu nedivím. Jedním z jevů, které jsou složité nejen pro maminky, ale kolikrát i pro laktační poradkyně či lékaře, je tzv. přední a zadní mléko. Jak to tedy vlastně je a co si z toho máte vzít pro praxi při kojení vlastního dítěte?

Nepopiratelným faktem je, že složení mateřského mléka se v průběhu sání mění a že rozdíly mezi předním a zadním mlékem existují. Pojmy přední a zadní mléko se zdají být pro praxi dost nešťastné. Maminky se pak ptají, jak poznají, kdy je to mléko přední a kdy zadní. V prsu není žádná přepážka, která by tvořila hranici. Ona také žádná hranice neexistuje, mléko své složení postupně plynule mění. Především vašemu miminku je to jedno, ono o žádných teoriích neví.

V prsou je před kojením vždy nějaké mléko nachystané, ale málokdy je ho tolik, že by to stačilo na jedno nakrmení miminka. To nachystané mléko tedy miminko saje na počátku, proto se také někdy nazývá mlékem počátečním. A dále během sání se tvoří další mléko, které se už přizpůsobuje na míru miminku, podle toho, co zrovna potřebuje.

Počáteční mléko je jiné než mléko na míru

Počáteční mléko bývá bohatší na vodu a cukry, naopak mívá málo tuků a bílkovin. Má to svou logiku. Miminko potřebuje v první řadě zahánět žízeň a získat rychle energii. A navíc, mléko moc husté plné bílkovin a tuků by často způsobovalo ucpání mlékovodu, a to by byl problém. Když tedy miminko dostatečně dlouho saje, mléko se změní a bude mít právě tolik tuků, bílkovin, dalších živin a protilátek, kolik je potřeba.

Pro první dny kojení se doporučuje časté střídání prsů během každého kojení pro zvýšení laktace. Je to takový umělý trik, jak donutit tělo rychle k větší produkci oxytocinu, díky kterému mléko začne z prsů vytékat. Znamená to, že matka například během půlhodinového kojení vystřídá prsa pětkrát. Když se nad tím člověk zamyslí, tak je jasné, že bez pokynu, že to takto má dělat, by to ta matka nedělala. Normálně by nechala dítě sát z jednoho prsu, dokud by chtělo.

Časté střídání prsů v začátcích se doporučuje hlavně ze dvou důvodů: Hodně novorozenců je dost spavých, často mívají i novorozeneckou žloutenku, a tak se neprobudí na kojení dost často a u prsa rychle odpadnou a nenapijí se dostatečně. Druhým důvodem je režim v porodnicích, který dobrému rozkojení právě nepřeje. Maminky jsou nucené kojit v dlouhých časových intervalech, miminko před kojením a po kojení vážit, takže i samy kojí jednou za dlouho, aby pak miminko vypilo víc a na váze to bylo vidět.

Opravdu máte nedostatek mléka?

Ačkoli se většině maminek laktace brzy rozjede tak dobře, že mají mléka přebytky, tak často uvíznou v přesvědčení, že stále mají málo mléka. Prostě nedostatek mléka je ten největší strašák, který znejistí i maminku velmi úspěšně kojící. Problém tedy vzniká, když si matka myslí, že má stále málo mléka a prsa střídá takto "zběsile" celé týdny nebo měsíce.

Miminko pak dostává menší podíl mléka, které je mu přizpůsobené na míru. Může mu to působit potíže s trávením, nadýmání, zvracení, pálení žáhy, neklid. Ale hlavně se miminko naučí sát jen to mléko, které mu samo teče do pusinky. První dva měsíce má většinou máma mléka nadbytek a prsa nalitá, aby maličkému miminku sání usnadnila. Jenže miminko roste a potřebuje stále větší porce. Do toho navíc maminčino tělo předpokládá, že miminko už dostatečně zesílilo, aby si aktivním sáním vytvořilo právě tolik mléka, kolik potřebuje, takže se prsa přestávají tak moc nalévat.

A v tu chvíli přichází bojkot kojení ze strany miminka. To není zvyklé se u prsa trochu snažit a očekává silný proud mléka. U prsu se pak rozčiluje a odklání. Je na něm sice vidět, že má hlad, ale chce mléko na míru a chce, aby teklo samo. Bojkot tedy nastává v tomto případě kvůli umělému střídání prsů, které nebere ohledy na potřeby dítěte.

Přirozené přikládání podle potřeb miminka

Je tedy lepší, když po počáteční stimulaci tvorby mléka během prvních dnů přejde maminka brzy k přirozenému přikládání miminka k jednomu prsu. Když se děťátko pustí, měla by ale maminka vědět, že je také možné, že to není tím, že se už dostatečně napilo. Může to být třeba jen tak, že si potřebuje říhnout nebo odpočinout. Pak se miminko chce ještě dopít. Takže by mu v tom máma měla vyhovět (stačí prostě vnímavě sledovat své dítě).

Když se zdá, že miminko toho moc nevypilo, tak je lepší nabídnout mu znovu to stejné prso. Dítě tak bude po malé přestávce pokračovat v sání mléka, které se mu přizpůsobilo na míru. Když to vypadá, že už to prso je nějaké moc splasklé a miminku to nevyhovuje, tak bych mu nabídla na dopití to druhé – plnější. Když si maminka není jistá, může prostě nejprve miminku nabídnout k dopití to první prso, a když miminko nechce, tak mu pak nabídnout to druhé. Brzy každá maminka své dítě zná tak dobře, že nejlépe rozpozná, co si právě žádá. Je to jen otázka času a zkušeností. A logicky při příštím kojení pak máma upřednostní to druhé – plnější prso na začátek kojení.

Takže informace o předním a zadním mléku jsou zajímavé pro laktační poradkyně, dětské lékaře a sestry jako teorie pro lidi, co se kojením zabývají víc do hloubky. Ale pro praxi maminky potřebují vědět, že mají miminku umožnit kojit se tak dlouho a často, jak potřebuje.

Tedy závěrem – pokud se miminko spokojeně napije z jednoho prsa, tak fajn. Pokud mu to nestačí, tak je k dispozici to druhé prso. To je celé.